Příběh, který stále pokračuje
Naše domácnost byla odjakživa plná tvoření.
Maminka nádherně vyšívala, pletla a věnovala se keramice. Dodnes máme doma její výrobky a některé z nich nás provázejí každým dnem. Táta maloval olejovými barvami a na stěnách visely jeho obrazy. Dodnes si pamatuji vůni barev, která se linula domem, když právě maloval.
Možná právě tam se nenápadně zrodila moje láska k umění.
První kresby
Kdybyste dnes otevřeli moje školní sešity, našli byste v nich mnohem víc než jen poznámky. Dodnes je mám schované a pokaždé, když je vezmu do ruky, připomenou mi, kde to všechno začalo. Na okrajích se schovávaly drobné kresby, úvodní stránky byly pečlivě ozdobené a téměř v každém sešitě se objevil nějaký obrázek. Nejčastěji to byli koně.
Výtvarná výchova a přírodopis byly mými nejoblíbenějšími předměty. Tehdy jsem ještě netušila, že právě tam se nenápadně začal psát příběh, který mě bude provázet celým životem.
První cesta vedla ke květinám
Po základní škole jsem zamířila na zahradnickou školu. Ani tam mě neopustila chuť kreslit a moje sešity se dál plnily drobnými obrázky. Vedle nich jsem ale objevila další svět, který mě okouzlil – svět květin.
Nejvíce mě bavilo vazačství, práce s rostlinným materiálem a vytváření květinových vazeb. Po maturitě proto moje cesta přirozeně vedla do květinářství, kde jsem několik let pracovala jako floristka. Každá kytice, dekorace i zákazník pro mě byly další zkušeností, která mě posouvala dál.
Právě tyto roky se později staly základem pro vznik mých květinových kurzů. Chtěla jsem vytvořit místo, kde lidé nebudou jen vyrábět květinové dekorace, ale také si odpočinou, načerpají inspiraci a objeví radost z vlastní tvorby.
S dcerou přišla nová inspirace
Později se mi narodila dcera a s ní přišlo období plné společného objevování. Začala jsem tvořit nejen pro ni, ale postupně i s ní. Papír, barvy, nůžky nebo přírodniny se staly běžnou součástí našich dnů a společně strávený čas dostal nový rozměr.
Ve stejné době mě život zavedl také do školního prostředí. Práce s dětmi mi otevřela další možnosti, jak propojit kreativitu s pedagogikou. Začala jsem se zajímat o arteterapii, navštěvovat výtvarné kurzy a objevovat nové techniky, které mě posouvaly dál – nejen jako tvůrce, ale i jako člověka.
A právě tehdy jsem si uvědomila, že tvoření nemusí být jen mým koníčkem. Může být cestou, jak inspirovat druhé, sdílet zkušenosti a vytvářet prostor, kde může každý objevit radost z vlastní tvorby.
Ze školních sešitů na plátno
Ke svým třicátým narozeninám jsem dostala malířský stojan, plátna a akrylové barvy. Od té doby maluju.
Když tvořím, dostávám se do úplně jiné reality. Fascinuje mě, jak se barvy na plátně chovají a jak může každý člověk ve stejném obrazu objevit svůj vlastní příběh.
Stejně jako dříve i dnes mám radost z objevování nových možností. Navštěvuji výtvarné kurzy, poznávám různé techniky, inspiruji se tvorbou ostatních a potkávám lidi, se kterými sdílím stejnou vášeň. Každé setkání a každá nová zkušenost jsou pro mě dalším krokem na cestě, která stále pokračuje. A kdo ví, kam mě zavede dál…
